Rubriky
news team text

Vendetta běh o berli

Svatý Mikuláš láká 6. 12. 2008 do boje o svou berlu i 3 členy SC Vendetta Praha. Fory s mírným zpožděním v 8:50 nabírá Hulu a jede se pro Štěva. Ten už netrpělivě přešlapuje v chodbě svýho paneláku a čeká na ty dva, naskočí a hned na sebe neprozřetelně práskne, že nechrápal doma, ale u Ňáký šťávy v Hiltnu. Na Hulův dotaz zda šlo vo místní recepční reagoval Šťěv zabručením, že přišel domu v půl 9 (teď je 8:55) a nasměroval hudrování směrem k Plzni. D5 hrozila strašnou průtrží, která se u Berouna změnila v totální průser nejen Mikuláše ale celý bandy všech svatejch. Foryho na plnýkule puštěný stěrače vůbec nestíhaj.

Druhej Hulův pokus o zjištění s kým to ten Štěv teda jako byl, je odbyt sejnou rasancí jako v prvním případě. Mlha kolem Štěvovy svatozáře je neprostupná. Hula jinak celou cestu hudruje, jak mu Mikuláš strašně vypráší fyzickej fond. Fory klasicky brečí, že ho bolej achilovky a že si zapomněl do tohodle chcaní bundu. Štěv vzadu s blaženým úsměvem (patrně myšlenkami stále v Hiltonu) se hrozně těší. Všichni nadržený, že se jede na vejlet.

Plzeň nás vítá krásným výhledem na panorama hradu rodu Kajínků a jemu podobným. Sme na místě. Start závodu u přehrady nacházíme s přehledem Mladých svišťů a deme se přihlásit do klubovny místních kanoistů. Že to tam nemají úplně vyvoněný, dokazují obrázky. Kancelář, kde se podávají přihlášky, však vyrazí dech i atletickými běhy po všelijakých krajinách protřelému Lesovi. Nevěřícně se všichni píšou na papír, u kterého je ještě méně uvěřitelný nápis z 5. fotky. Štěv píše svou adresu a vhazuje do kasičky 10Kč. Bravo Štěve!

Študujem trať a všem třem se chce strašně srát. Jediněj Hula najde odvahu vlízt na místní pisoár, jež nejde splachovat. To už se blíží půl jedenáctá, nervozita stoupá, ale Fory a Štěv raději zatlačí svou potřebu zpět do střev s tím, že tady se fakt kadit nedá.

Převlíkání, poslední močení a de se na start vyfasovat číslo. Pod dálničním mostem se srocuje skupina cca 50 lidí, v níž hraje prim 100letý pán s 50ti letými elasťáky vytaženými proklatě vysoko. Hrozný gegy, hrozně vyhrocenej start a už se škrábem do prvního kopce po Kozí stezce. 100letej děda před náma. Cože??? Všichni nasazujem svý tempíčko a valíme se poprvé na vrchol Chlum. Tam se to trhá. Ženský daleko před náma, Fory tam začíná stahovat dědu. Štěv se drží na dohled. Hula se nikam nežene.

Klidná rovinka 2700m, kde se Fory pověsí na buchty a čumí jim na prdel, magor s číslem 1 už se hrabe podruhý na Chlum. 10 minut po něm je tam Fory podruhý taky a pak už sešup dolu. Na křižovatce Hulův pozdrav k Forymu a Hula se škrábe podruhý na Chlum taky. Štěv někde mezi nima. Seběhnutí posledního kopce a Les vybíhá z lesa za 26:21. Štěv 27:28 a Hula za 31:10 se ohlíží, jestli za ním ještě někdo je. Když už po minutě nikdo nepřibíhá tak dem radši pryč.

Jen tak pro info ten první to běžel asi za 20. Poslední fotka u přehrady s Borama za zády, naskáčem do červenýho íčka s černým déčkem a tiše bez pozdravu mizíme. Po cestě dom halekání, jak to bylo skvělý, a hledání OMV, kde bysme si dali Havířku. Stop Beroun. Štěv s Hulou vrabec se šesti, Fory polívka a topinky, který zkazí skvělou příchuť této krásné, mikulášskou svatozáří zahalené, akce. Berlu máme. Zejtra jí budeme potřebovat.
Příští víkend Kamzík a kdo neběží je debil. Fory neběží…

Hula – poznámka: Na startu mi vedle stojící maratonec s na chatrné větrovce podezřelé barvy přišpendlenýma číslama ze všech závodů, kterých se za posledních 79 let zúčastnil, naplul bez servítek trochu ostřejšího zeleňáka pod nohy – čímž naznačil, co si o mně myslí a jak na tom ve vzájemném souboji budeme. Byli jsme na tom přesně tak.