Na kopytech Hostivařského kamzíka

[12.23.08]

Jsou tři hodiny ráno, láhev šampaňského vytéká do poslední slzy na mou hlavu. Děkuji, Pavle Heiníku. Je čas jít chrnět na závod vysoké prestiže - Hostivařský kamzík volá. Ráno tvrdé, myšlenky hříšné na odzevlení, přemlouvání a jo, musím se kousnout. Třicetiminutové hledání čepičky, bez ní by to nešlo, a následné zjištění, že čepice na hlavě může taky bolet. Aspirin do chřtánu a řidičák do kapsy teplometů.

Strašně nenápadný přejezd autem na špatnou stranu Vltavy, přivítání s bandou chytrých Kamzíků a taktickej výklus 2km na start. Vendetta oslabena fest, u registrace jen já a mistr prsu Janďourek. Pak ještě kolega z kolbenky.

Kecy o poměru sil už zkušeně vynecháváme, elasťáků z dob objevení běhu je tu samosebou dostatek. Najde se i pár cyklistů. To špendlení čísla mi furt nejde.

Startovní čára, pár slov typu „nejde se ztratit, užijte si blátíčko a sníh“ a chumel se dává do pohybu. Seběh z kopce, kde kooperuje banda maratonských zmrdíků a staví zeď, která nejde oběhnout, pak hned táhlej kopec a mám pomalu dost.

Seběh ze skalky víc poprdeli než po kopytech, hráz a už se otvírá pohled na kopec kruťák. Nasazuji chvátání. Zkroucenej děda metr přede mnou celý kopec běží, samozřejmě stejnou rychlostí jako já chvátám. Nahoře si ho dávám k večeři plus chytám oční kontakt s panem Čelenkou 1925 a snažím se držet dištanc. Čelenka občas dá čuchnout, ale doběhnout nelze.

Následuje oběhnutí sněhuláka a vyvoněná kamzičí stezka nad roklí, smyky na blátě a sněhu na hranici pádu do údolí, seběh na břeh přehrady. Tady Čelenka konečně polevuje. Dávám ji sprintem jako hrdina, cíl musí být nedaleko. Kde je cíl? S těmi třemi zátokami o celkové délce 1500m jsem úplně nepočítal. Tuhnu. Jdu na krev, do zad mi dýchá soupeř nebezpečný.

Cíl… 5800m a Čelenkář za mnou, po něm ještě asi 10 běžců, čas 28min hodnotím jako plus, musím víc pít líh. Dáváme domácí perník a vánoční količku for free, vyhlášení všech disciplín a informace, že na trati už je pouze stará pani a náš kolega z kolbenky. Stará pani v cíli, kolben na trati. Ztratil se, jdeme hledat? Nevíme si rady. Ááále ne, tu dobíhá a se slovy: „Kuci, sem se zavěsil za jednoho a zjistil až ve vchodu do Lidlu, že to není závodník, ale rekreant, co mastil pro housky.“

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC

SONY DSC