Vendetta Charity Tour II - Fenomenální akce v domastickém Šenku

[11.22.03]

Charitativní akce č.2 slavného košířského velkoklubu.. klasický tři pohledy na události!

magor kyj

tak holoto. pojednání o vendetta tour ii je tu.

abych to vzal popořádku, začnu momentem, kdy se mi na displeji mobilního telefonu objevilo “volá vestusákus”. to byl čtvrtek večer a vestuv po mě chtěl mikrofon, aby mohl svý nový holce zarepovat karaoke.

v pátek mě probudil vlastní smrad z masky a já poznal, že se jednalo o rum. odevzdal sem vestovi nástroj, který se v jeho rukou proměnil ve smrtící zbraň, a vyfotil si vestovu odvrácenou tvář. pak už zbývalo jen čekat do 17:30.

18:15 po mírně zmatečném srazu na zastávce bezpoštěvačka konečně vyrážíme na zájezd do bezvědomí. na plzeňské dálnici tramvaják otto vyvinul 100 kilometrovou rychlost. bohužel zapomněl na pátý rychlostní stupeň. neuděláš nic.

lehce po osmé hodině večerní dorážíme k naší destinaci - stůl číslo 7 - kde se na nás již usmívá má mať (má dost) se svou domažlickou přítelkyní, která vystupuje pod krycím jménem teta žízeň. v čem pojedeš synku a dál už se jen těšíme na víkend plný zvráceností a destilátů.

po rozpinkání v šonšelském kenku se vydáváme do fo, kde narážíme pouze na partu vysmažených a zkurvených feťáků, kteří za doprovodu techna přerovnávají krabičky s herákem a namotávají klubýčka. jsou k vidění i takoví zasranci, kteří v domnění, že mají v rukou švihadlo, poskakují jak nějací imbecilé. po bezfrajtrovym čísle uprostřed šatního barpultu volíme přesun do ázije. jak se fidel přesvědčil od strýčků samů - je opravdu dobrá.

okamžitě po vsunutí masek do tohoto podniku se jistý čaj stal nejlepším přítelem velmistra v v zmlacování lidí do kuliček a trhání těl ve dví (tetřeví táta to neví). celé osazenstvo poznává, že nejsme kozinovy děti, což nám přináší nečekaný úspěch. popularita vendetty stoupne, když pan velmož ve vytrhování lidem src z těl zjistí, že reprezentujem jeho rodný žižkov (pravděpodobně bratr jiřího krampola). poté už jen odpovídám na dotazy jistých koloťuků, zda jsem to opravdu já onen bek z viktorky (jistý koloťuk na sníku z pánských toalet). nacházíme novou brankářskou posilu - símenova bratra a santusáka, který je po domažlicích známý pod kódem šaman. po zpomalení večírku se pro jistotu začneme paktovat s dcerou majitele fo, se slečnou petrákovou (petrák - vinař to domažlický do petlahví fotrovi víno točící) a slečnou valerií melounovou, která všem chlapcům učarovala. jistý koloťuk trautenberg byl ale více fascinován svršky zmíněných slečen, a tak byl do oněch svršků oblečen. zde bohužel křivka vyjadřující intenzitu večírku v závislosti na čase t začala mírně klesat a rázem jsme se ocitli za zenitem. jako správný fpielshearer tak fidelis alias leoš zavelel k odchodu, který mi zpříjemnil nejlepší kámoš čajovýho kámoše (jistý koloťuk romské pleti na portrétové fotografii, vicemistr v uškubávání genitálů i s kořenem), když mi při focení vyrazil aparát z ruky. poděkoval jsem tedy a s hovny v katích se sehnul pro přístroj, roztáčeje vrtuli v prdeli za účelem bleskového se odjebání ocud.

po zmatcích v domácí mozkové obrně končíme v klubu “a”, kde už emitujem poslední zbytky energií; nekteří se snaží energii i vomitovat. btw. bezfrajtra získává 37 nových přezdívek. pro připomenutí jen bezpetra, bezpoštěváček, beztřev hlušec, bezkycla atd. trautnberk dostává domoliční náladu, kterou nakonec použije v bratrovražedném souboji na život a na smrt proti vlastní krvi a dokončuje tak vendettu. čaj po boji plném křivd a úskoků vyklízí prostor a hledá azyl v mé posteli.

podruhé za sebou se probouzím smradem, pro tentokráte je to však rum sálající z útrob masky obohacený o bemozkův smrad z uší. sobota začíná příletem vestusáka a iznaha. klasický nedělní kecy se dostavují už v sobotu a zjišťujeme na sobě známky postupující kreténycity, pouze vesta musíme občas okřiknout, aby žrdel ubuh elso. po odstranění vědomostního debetu (koule se totiž kreslí dole - u kořene) jsme opět redy kirken na vizitu ve fo.

potkáváme zde průvodkyně z předešlého večírku a spoustu mladého řeziva, každý si tak (vyh)lídl vlastní objeď. já osobně ze slibně rozjetého tjúningu vycovávám, už jen kvůli menstruaci, která mě postihla - představy o rozprsknutí vlastní ředkve na tisíc kousků mne přivedly na jiné myšlenky. začínám se tak věnovat svým přátelům, které sem tímto zanedbával. zjišťuji však, že trautnberk již promlouvá na nejvyšší úrovni s jistou slečnou patřící mezi domažlické top5%, tzv. topfajfka. bezšprcka operuje ve stejném levelu ovšem s jakousi koloťučkou. s purkrábkem z lasičky měníme lákol a přesunujeme prdele do rojálu.

pomalu přestávám s minerálkovou kůrou a najíždím zpět na rumovou šokoterapii, když mne postihne šok ještě pekelnější - fidelis se paktuje s leedou. slovo dalo slovo a fidlajzz škemrá o klíče do konšelského peteršmajchlkabinetu. vezt, já a čaj s rozdrcenejma kulama přistihujeme zmíněného koloťuka in flagranti stříkajíc sémě na leedinu tvář. nakonec si s panem čajem vyprávýme anekdoty trefující se do leediných proporcí a s křečemi v břišním svalstvu usínáme v kaluži slz.

procitnutí si s panem jačem rovněž zpestřujeme šprými z kategorie klasických nedělních keců, komplikace se dostaví s dilematem, zda dýchat pusou či nosem. nic ovšem nemění na tom, že sám mám dost. bezfrajtra se cítí jako tělo bez štěva a v omnibusu již rekapitulujem víkend plný daunova syndromu, spasticity a milionů mozkových buněk, které měli tu smůlu, že se ocitly v našich tykvích.

závěrem bych si to chtěl celé schrnout a tak summary vendetta tour ii zní asi takto:
stará maska nerezaví, roztažení za člunem a dežaví - leeda váhu hlídá a fidelis má syfilis. nezbývá než se těšit na vendetta tour iii a fc viktorka žižkov c miss3.

p.s.: na snímcích je vidět, kdo nás v pátek roztáhl za člunem; je to prochy, kdo nás na všech fotkách školí jak malý jardy…

tramtadýda tramtadýda

čaj

Neměl jsem zlomenou družku. Jel jsem s kamarádama z Pražského lingvistického kroužku na charitativní chlastačku do Domastic. Naším plánem bylo vyrazit v 17.30, ale na sraz jsme přijeli klubovým omnibusem Kia Bezsta o 40 min později. Atmosféra houstla, všichni se neměli rádi a utráceli se.

Pak se rozdali piva a všechno se uklidnilo. Otto von Trautenberg the busdriver měl za volantem životku, takže absence záchranných pásů nevadila. Prochy vypil v rychlém sledu tři gambáče, pěkně mě tím roztáhl za člunem. Poté jsme dali lahodný pissing za Plzní. Dorazili jsme na místo a začali žrát. Ještě předtím, jak vychcanost velí, jsem si zabral manželskou postel s Hulou. To jsem ještě nevěděl, kolik bolesti jsem si tím přinesl.

Vyrazili jsem do Fontány. Bohužel tam byla rave party…Po parketu tam chodil Hanzův brácha s růžovým čurákem na hlavě, největší bezpohlavní sráčové s dudlíkama na krku nás přiváděli k zoufalství. Primitivismus techna nám dal raus. Bezfrajtrovi ruply nervy u šaten, vylezl na pult a vehementně se dožadoval pršipláště. Technař, zmrd, kterej neumí do pěti počítat, prohodil čísla a ještě ke všemu našeho kamaráda slovně napadl.

Po cestě do Safari jsme se navzájem bavili pochcáváním všeho. Do klubu jsem vešel jako poseldní. Kolem krku mi padnulo vobrovský cikánský hovado, bejvalej ultimátní boxer, žoldák z Angoly a Sierry Leone (OLÉ), nejzlejší člověk pod sluncem, můj kámoš. Nabízel mi naprosto bezpečnou účast v bitcem, kterou měl se svojí bandou hrdlořezů vyvolat. Prej se nemám bát, protože hraju za Žižkov, za jeho nejbrhůd.

Tím jsem odvedl svoji “černou práci” pro tým, měli jsme zázemí jak svině a mohli si troufnout na jakýkoliv cecky. S Hulou a Prochym jsme rozjeli kolobrndy a Fidel zkoumal řitě děvčat očima odborníka. Bobo mezitím připomínal spíš paparazziho, zpoza půllitru fotil zcepenělýho váguze a měl radost. Koupil mu pivo a měli radost oba. Pak si k nám sedla holka s cool chomama a nějaký dvě ohyzdy, klasický křoví, synku.

S dojetím a strachem zároveň jsem se rozloučil se zdejší mafií. Šli jsme spát. Myslel jsem, že je už po všem, ale pro Hulu večírek teprve začínal. Měl jsem se následujících momentech stát obětí jeho skrytého kanibalismu. Chtěl jsem si lehnout a vyspat se vedle něho, protože manželská postel je určena pro dva. Hula prostě nechtěl a z postele mě vykopával. Vynadal jsem mu do koloťuků a vyhrožoval mu, že jestli mě ještě jednou dá kopačku, tak na něj skočim. Než bys řekl švec, dostal jsem bodlem do holeně. Skočil jsem na něj a uvázal mu kravatu. Hula mě na oplátku začal trhat vlasy, kousal mě do žeber, zatínal drápy do zad. Hulovi to šlo vod ruky. Zmožen nečekanou bolestí, jsem mu třikrát nabízel mír. Nakonec jsem ho pustil. Hula do mě naposledy kousnul, pak usnul a já se šel osprchovat.

Nakonec jsem vlezl do pelechu k Bobíčkovi, kterýho jsem musel nejdřív odstavit tělem. Ráno jsme s Bobem prděli. Moje prdy páchli. Myslel jsem si, že nemám konkurenci. To už byl ve dveřích Bezděvka, tomu se z prdele vysloveně kouřilo. Fidel to vzdal a utekl chytračit do Šenku.

Přijel Vest s Purkrábkem z lasičky. Teď už kompletní Vendetta se připravovala na další večírek. Na to, že byla sobota, probíhaly slušný nedělní kecy. Např.: Kdyby takovej guláš vařila moje máma, tak jsem tady každej den. atd..

Druhý večírek ve Fo byl plas. S Prochym a Vestem proběhla vichřice ve tvrďácích. Break-dance na parketu musel Fontánu ohromit, všichni tanečníci předvedli stoprocentní nasazení. A když jsem zaslechl hip-hop moje maska zářila nadšením. Na odchod jsme si dali s Vestusákem poslední drink Domažlic - vodku, měl jsem z ní vlčí mlhu. Rozkoukal jsem to až v tágu. Vedle mě seděla mimořádně tučná holka, Lída. Fidel jí uděloval pokyny ve smyslu: “Hrábni mu na kulovnici, synku!” Odporovat nemělo cenu, byla o hodně silnější..

Na náměstí jsem už vypil jen dvě količky. Tou dobou už Fidel dirigoval Leedu v pelechu. Když jsme přišli do Šenku, zastihli jsme s Vestem a Bobem Fidela při koitu. Že to byl koit mocný, bylo cítit. Vzduch se dal krájet (Lídin kicl čpěl). Nestoudné návrhy pana Fidela jsme přešli s úsměvem a zasedli jsme k Tv. Pak už si pamataju, jen šílenou porci gagů, smála se i Lída. S Bobem jsme usínali spokojeni a dýchali jsme pusou.

Raus! Bylo to extra! Fota +++!

Trautumberk

Jsem unaven, zbitý lidskou dobrotou, Lídinou holotou. Obsah análních kotlet, dobře živených krkonošskými sojkami, musí ven.

Nejsem literát, neumím z hlavy říci pozpátku delší slovo než PRDEL, je to ledrp. Jsem řidič v kšiltu a směr jízdy ukazuji kotlety. Železné konstrukce vrčí na Plzeň, tati, 4. stupeň z pěti zatím stačí, 4000 otáček značí vstup do červeného pole, Fidel neúnavně připomíná Nažidla a mlha začíná být neprostupná jako Lídino prdelní vallé tunale. Protijedoucí do šprajců nechtějí, čůráku, máme polepy VENDETTA. 100, 110, 100dvacet, Šenk.

Kafe kapučíno, co je na tom kurva divnýho. Chce se nám spát, ale duše ví, že tam venku je konečně ta pravá chlípná dírka kousek od věnečku směrem na břicho. Vynikající. Techno, nejsme blbové, exotika, to je Afrika. Hovnóó, hnědá hromada se zvadlým nosem nepotřebuje chrupavku, ale čaj. Po doušku černého čaje jsem v klidu, máme nejlepší kámoše. Cos dokázal, Šamane? Bobo si tě klidně vyfotí a budeme se ti smát. Jízda na kolobrndě vždycky zabere, to už koloťuk ví. Ty voe, klubová fotka s Apolo Kríkem, Rocky se červená. Hm. Na náruč Beztětivy je spoleh, když máš chlupaticoidní kabát a šálu. Destrukce je vždy následována konstrukcí, běh po výloze, chcaní na žluté butiky, pěsťovky do rozvodny elektrické energie a bodlo v odpadcích je tedy povoleno. Líh doprovází hrdinství.

Čaj je kožený až šlachovitý, o jeho žebra si snadno vylámeš ohořelý františky, musí se na něj jinak. Nehty nebo vytahováním kořenů jeho vlasáže z dětské vizáže.

Je opravdu dobrá.